30. výročí kontra-revoluce
Jak jistě všichni víme, připomeneme si v listopadu letošního roku, třicáté výročí událostí z listopadu 89. Zaobírat se kdo, kde, kdy a proč, je zbytečné, tyto informace jsou na nás celé tři desetiletí chrleny ze všech stran a myslím, že je všechny dobře známe. Zda jsou prezentovány pravdivě, je věcí druhou. Chtěl bych se jen heslovitě vyjádřit k tomu co společnost dle mého názoru získala a o co přišla. Obě tyto stránky věci, jsou však ovlivněny tím, že pokrok se za těch 30 let samozřejmě nezastavil a nezastavil by se ani bez těchto změn, takže kdo tvrdí, že bez nich by to dnes bylo hodně špatně, se snaží vařit skvělý pokrm jen z vody a to jde jen ztěží. V době bipolárního světa se obě strany snažily být lepší než ta druhá a mít co největší vliv na planetě. Je to celkem logické a pochopitelné, člověk už takový je. Ne vždy to bylo ku prospěchu jejich vlastních obyvatel. S jeho koncem se situace změnila. Kapitalisté přišli o svého úhlavního soupeře a o „strach z komunismu“. Nemyslím tím strach ze zbraní, ale z fungujícího státu založeného na principech komunismu, který by byl vzorem pro obyvatelstvo planety. Jak by pak vysvětlovali, že někde to jde a doma ne. Hovořit o pokroku ve vědě je zbytečné. Byl tu, je, a byl by i bez změny režimu. Stejné je to i v jiných oblastech, kvality života, délky dožití a s tím spojenou oblastí zdravotnictví a všech dalších. Jedno se ale změnilo zásadně. Lidé dostali možnost být úspěšní a velmi bohatí, ale také neúspěšní a chudí. Fikce o tom, že „všichni“ můžeme být úspěšní a bohatí (když se budeme snažit), nám je dnes vštěpována od dětství a ze všech stran. Neexistuje možnost, kde všichni budeme bohatí a úspěšní, logicky to prostě nelze. Na každého takového musí být mnoho těch kteří tvoří virtuální střední třídu, ale také těch chudých. A na tom je princip dnešní společnosti ve které žijeme založen. Říkat „A“ a vědět, že bude „B“. V tomto byl dle mě socialismus jasně vepředu, neboť i on jako přechodný režim na cestě ke komunismu, odmítal třídu chudých. Odmítal nezajistit základní sociální potřeby svých občanů a zajišťoval to i těm, kteří byli jeho nepřátelé. Museli se, ale alespoň nějakým způsobem spolupodílet na růstu společnosti jako celku. Nepochybně bylo i mnoho chyb na cestě k růstu společnosti, ať už neúmyslných či úmyslných ze strany různých kariéristů. Ale takoví jsme, my lidé, jak už jsem uváděl dříve. Pravda, solidarita a svoboda, to jsou tři témata, která by dnes měla být pro nás ta hlavní. I o tom mluvili vůdci demonstrantů v listopadu 89. Za těch 30 let, se je ale snažili vykládat jinak, než výkladem, který by byl nezaujatý a nestranný. „Koho chleba jíš, toho píseň zpívej.“ To je pro mě odkaz událostí tzv. sametové revoluce.
Jan Kotala
IK MěV KSČM Ostrava