Doba před koronavirová a pokoronavirová
Situace v parlamentní politice se radikálně změnila. Po dlouhém politickém boji o každou korunu deficitu státního rozpočtu a snahách získat “body”, když v úsporách najdete peníze tu na to, tu na ono, nikdo nečekal, že se objeví malá neviditelná chlupatá kulička a všechno bude úplně jinak. Lidé jako by se probudili z dlouhého snu a najednou si uvědomili, jak důležité je zdraví a co vše jsou ochotni a schopni vnímat jako důležité pro ně osobně, pro jejich rodinu a blízké a co očekávají od státu a politiků. Prvním poznáním bylo, že příkopy ve společnosti jsou již příliš hluboce vykopány a polarizace je tak velká, že stačily tři čtyři týdny a objevily se opět protesty a neskrývaná nenávist. To by mělo být pro nás varováním! Společnost volá po jasných slovech a po jasně vyznačené cestě. A je úkolem nás členů a sympatizantů KSČM toto volání ne jenom komentovat, ale hlavně vyslyšet. Druhé poznání je vážnější a měli bychom otevřeně a jasně říci, jak jej vnímáme. A to nejen dovnitř, ale hlavně ven, našim spoluobčanům. Svět se točí v kotrmelcích a vitríny kapitalismu jsou rozbíjeny. A to ne jenom nespokojeností občanů se svou situací a s nespravedlnostmi života, které jsou nuceni prožívat, ale rozbíjejí je sami kapitalisté. Proč to dělají a riskují plná náměstí, hořící auta a deziluzi občanů ze státu, práva a pořádku? Našli si totiž nového nepřítele. A tak je zde opět jasný a ostře ohraničený cíl. Po době nekončícího boje proti terorismu, který vedl k nekončícím lokálním válkám, oranžové revoluci a migrační krizi, a který odhalil neschopnost NATO a euroatlantické vojensky dominantní společnosti nastolit mír. A kde není mír, hrozí přeci válka. Třetí poznání je ekonomické. Rotačky jedou nepřetržitě a celý svět tiskne peníze. Ekonomika, jak ji doposud žijeme, je mrtvá, a i největší hrdinové pravicového thatcherismu a příznivci Friedricha Hayeka mlčí a neví co s tím. Proto je úsměvné, že se někteří představitelé levice u nás i ve světě snaží zabrzdit tuto spirálu konce kapitalistické ideologie důrazem na rozpočtovou zodpovědnost. Našim cílem musí ale být člověk práce. Proto mne až tak nebolí, jestli bude deficit 300 miliard nebo i bilion korun. Cílem by měl být tlak ze strany KSČM na výrazný růst minimální mzdy, aby pracující nebyli jen kousek nad hranici chudoby, aby důchody byly ve výši zaručující důstojný život seniorů a aby byly konečně srovnány důchody starodůchodců a novodůchodců. Aby ti, kteří poctivě pracují, nemuseli doplácet na vyžírky sociálního systému, a když budou mít problémy a obrátí se na stát, nebyli vnímáni jako parazité. Aby stát výrazně zafinancoval bytovou výstavbu, ať již přímou výstavbou nebo přípravou a zasíťováním státních, obecních a městských pozemků pro družstevní výstavbu. Měli bychom aktualizovat volební program KSČM a v rámci tolerance vlády Andreje Babiše výrazněji požadovat participaci na financování našich cílů, a to zvlášť v době, kdy se ukazuje síla medializace premiéra a snaha vytvoření si finančního polštáře na volební sliby v řádech desítek miliard.
Ing. Leo Luzar, poslanec PS PČR