Kateřina Konečná: V jednotě je síla.

Svět má před sebou velké milníky: ať už je to stále se prohlubující globalizace, otázka životního prostředí, migrace, geopolitické hrátky, nebo zásadní proměny organizace průmyslu a výroby, čili tzv. Průmysl 4.0.

Evropská komise se v nás snaží vyvolat pocit, že každý, kdo jednou ročně pojede na dovolenou, nepřiplácí za eko-bio výrobky, konzumuje maso nebo je snad tak drzý, že si dovoluje jezdit autem, tak poškozuje planetu. A jak to změnit? No přece sankcemi, k nimž Evropská komise tak ráda sahá. A tak si po roce 2035, někde i dříve, nekoupíte normální auto. Kdo nebude mít milion na elektromobil, tak má prostě smůlu. A smůlu budou mít vlastně všichni, neboť toto zelené šílenství nehorázně zdraží všechny výrobky a podstatně zvýší rozdíly mezi úzkou skupinou nejbohatších a zbytku občanů. Co na tom, že v přepočtu na obyvatele jsou největším znečišťovatelem USA? Úkolem nás, tedy těch, kdo se považujeme za komunisty, je říct jasně – v kapitalismu se skutečně zelená politika dělat nedá! Neboť zelená řešení stojí v cestě nejbohatším k jejich ještě větším ziskům.

Úkolem nás komunistů je také konečně vysvětlit, že jsme stranou internacionální, nicméně to neznamená, že jsme stranou, která chce pomáhat lidem na druhé straně planety a na ty vlastní bude zapomínat. Ne, my musíme napřed vyřešit situaci českých občanů. Ostatně v otázce migrace to byli v českém kontextu právě komunisté, kdo představili jediné udržitelné a účinné řešení.

Říká se, že v jednotě je síla. Já bych tuto tezi chtěla dvakrát podtrhnout. I když nemáte příliš početnou organizaci, ale je homogenní, lidé si vzájemně důvěřují a vědí, že se na sebe mohou spolehnout, tak mohou dosáhnout velkých věcí. Příkladem tohoto mého tvrzení budiž francouzské odbory. Kolik myslíte, že je v nich organizováno pracujících? Čtyři procenta. Pouhá čtyři procenta zaměstnanců, která jsou výborně organizována a argumentačně vyzbrojena, jsou schopna zastavit rozjetého prezidenta a vzbudit sympatie obrovského množství obyvatel.

Bohužel i naši zemi na levici postihlo roztříštění. Jen v posledních několika letech vzniklo několik uskupení, která se hlásí k odkazu levice. Naším úkolem – budeme-li chtít v boji uspět – je s nimi začít spolupracovat. Že to možné je, ukázaly evropské volby a projekt Česká levice společně, tedy jakási obdoba levicových front, které v rámci například Španělska, Portugalska, nebo dnes již zmiňované Francie, poměrně dobře fungují. Jednota je a bude důležitá jak na levici, tak v rámci komunistické strany samotné. A já jsem se svým týmem připravena se tohoto úkolu okamžitě zhostit.