Přehled sjezdů Komunistické strany Československa (3. část)
K blížícímu se výročí 100 let od založení KSČ budeme přinášet postupně historii stranických sjezdů s cílem oživení si cesty komunistické strany v boji za sociálně spravedlivou společnost.
XII. sjezd KSČ – 4. -8. 12. 1962
Těžištěm jednání bylo posouzení základních problémů a úkolů československé ekonomiky. Po minulém sjezdu (1958) byla zaznamenána řada úspěchů v oblasti socialistické ekonomiky, nicméně ekonomický voluntarismus koncipovaný do cílů 3. Pětiletky (1961-65) zapříčinil rozpad pětiletky již v r. 1961 (v r. 1963 došlo dokonce poprvé od války k poklesu národního důchodu o 2%). Hospodářské problémy zkomplikovaly i nepředvídatelné okolnosti, jakými byly dodatečné vojenské výdaje za berlínské a karibské krize (1961, 1962). Sjezd proto upozornil, že hlavní zdroj nedostatků je v extenzivním rozvoji národního hospodářství, ale nedefinoval jednotlivé příčiny. Sjezd přijal nové Stanovy a usnesení o hlavních směrech vývoje společnosti do r. 1970. Aktuálním vnitropolitickým problémem byla nedořešená otázka politických procesů z let 1949-1954 a proto sjezd přijal usnesení o prověření nedořešených případů porušení socialistické zákonnosti. Ve sjezdových usneseních byly také zdůrazněny otázky boje s antikomunismem, ideové výchovy (bohužel i přes usnesení v této oblasti na tomto sjezdu i v dalším období nebyla věnována této sféře patřičná kvalifikovaná pozornost). Sjezd se přihlásil k závěrům mezinárodní porady komunistických a dělnických stran z r. 1960. Prvním tajemníkem ÚV KSČ byl opět zvolen Antonín Novotný.
XIII. sjezd KSČ – 31. 5. -4. 6. 1966
Sjezd se sešel v době narůstajících krizových jevů ve společnosti, které souvisely s neúspěchy 3. pětiletky i nemožnosti plnit další nereálné úkoly, s projevy byrokracie, se slovenskou otázkou, s potlačováním vnitrostranické demokracie. Komunistická strana neřešila především nutná politická a společenská opatření posilující další rozvoj socialismu. Tato neschopnost řešit kvalifikovaně problémy na nové kvalitativní úrovni vedla k značně kritickým náladám obyvatelstva, z nichž některé skupiny viděly řešení v návratu ke kapitalismu (ten se bohužel 23 let po tomto sjezdu stal v Československu skutečností). Sjezd přijal řadu rezolucí a usnesení např. o postavení a roli národních výborů, k zemědělské politice, k rozvoji kultury, k otázkám mezinárodního komunistického a dělnického hnutí apod. Přijal také „Směrnici k dopracování 4. pětiletky (1966-1970)“, která měla být zaměřena na obnovení proporcionality národního hospodářství a vytvoření hospodářských rezerv. Usnesení a rezoluce vcelku správně poukazovaly na široký okruh otázek, které bylo potřeba řešit, avšak sjezd v mnohých případech neformuloval politickou linii dostatečně konkrétně. To vedlo nakonec k vyvrcholení krizového vývoje v r. 1968. Prvním tajemníkem ÚV KSČ byl opět zvolen Antonín Novotný.
XIV. sjezd KSČ – 25. -29. 5. 1971
XIV. sjezd KSČ měl pro vnitropolitický vývoj u nás zásadní význam: jednak uzavřel krizové období a jednak stanovil hlavní úkoly ke konsolidaci společnosti. Kromě hodnotící zprávy o činnosti strany a vývoji společnosti od XIII. sjezdu KSČ byla jedním z hlavních dokumentů „Zpráva o hlavních směrech hospodářské politiky strany v letech 1971-75“. Delegáti schválili také postup strany od dubnového zasedání ÚV KSČ v r. 1969 a dokumenty „Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ“ a „Rezoluci k aktuálním otázkám jednoty strany“ z prosince 1970. Sjezd v oblasti ekonomiky podtrhl nutnost intenzifikace ekonomiky ve spojení s vědecko-technickou revolucí (bohužel pozdní zachycení věd tech. revoluce a následná její nedostatečná aplikace v československé ekonomice znamenala částečné zaostávání v některých oblastech za světovým vývojem).
Sjezd potvrdil skutečnost, že federace (schválená Národním shromážděním 28. 10. 1968) se osvědčila a přispěla k upevnění bratrského soužití národů a národností v Československu. Sjezd provedl i částečné úpravy ve Stanovách KSČ-byla např. zavedena 2-letá kandidátská lhůta. Generálním tajemníkem ÚV KSČ byl zvolen Gustav Husák.
XV. sjezd KSČ – 12. -16. 4. 1976
Sjezd věnoval výraznou pozornost ekonomickým otázkám, které odezněly ve „Zprávě o hlavních směrech hospodářského a sociálního rozvoje ČSSR v letech 1976-80“. Sjezd mohl konstatovat, že ekonomické a sociální cíle 5. pětiletky byly i přes složité vnitřní a zejména vnější podmínky splněny a někde i překročeny. V průmyslové výrobě byly realizovány důležité strukturální změny, posílena byla váha strojírenství, v zemědělství byl splněn hlavní úkol krýt rostoucí spotřebu potravin vlastní produkcí. Vzrostl podíl ČSSR na procesu mezinárodní socialistické integrace v rámci RVHP. Vzrostla životní úroveň a byla realizována řada sociálních opatření (např. populačním vývojem patřila ČSSR na přední místo v Evropě). XV. sjezd mohl proto na základě dosažených výsledků vytyčit odvážnější zadání pro příští období (např. v růstu počtu bytů, zvýšení průmyslové a zemědělské výroby, navýšení průměrné mzdy a řadu dalších). Spolu s úkoly v politické a ideologické oblasti představují závěry sjezdu rozpracování generální linie budování rozvinuté socialistické společnosti.
XVI. sjezd KSČ – 6. -10. 4. 1981
Na přelomu 70-tých a 80-tých let došlo k zhoršování mezinárodní situace. Vývoj v Československu nemohl probíhat odtrženě od těchto vnějších podmínek už také proto, že součástí této koncepce byl zvyšující se nátlak na socialistické země, ideologická diverze a ekonomické sankce. Ani československá společnost nezůstala mimo tuto politickou a ekonomickou konfrontaci. Všechny tyto problémy musel vedle bilance dosavadního vývoje řešit tento sjezd. Analýza domácího vývoje ukázala, že realizace závěrů minulých sjezdů po krizovém období pokračovala úspěšně, dosažena byla řada dobrých výsledků v sociální politice. Sjezd ale poukázal na řadu problémů neplnění úkolů 6. pětiletky v oblasti stavebnictví, zemědělské výroby a zahraničním obchodě. Kupily se i problémy v činnosti RVHP. Celkově se nepodařilo prosadit požadovaný obrat k vyšší efektivnosti výroby a kvalitě práce. I přes tyto problémy sjezd potvrdil správnost generální linie budování rozvinuté socialistické společnosti. Generálním tajemníkem ÚV KSČ byl zvolen Gustav Husák.
XVII. sjezd KSČ – 24. -28. 3. 1986
Byl to poslední sjezd před politickým zvratem v listopadu 1989. Projednal „Politickou zprávu ÚV KSČ XVII. sjezdu KSČ“ a schválil její obsah jako závaznou politickou směrnici pro další období. Projednal a přijal „Hlavní směry hospodářského a sociálního rozvoje ČSSR na léta 1986-90 a výhled do r. 2000“. Sjezd postavil urychlení soc.- ek. rozvoje jako klíčovou otázku, před kterou postavila stranu současná etapa vývoje jak z vnitřního, tak mezinárodního hlediska. K tomu bylo zapotřebí mobilizovat celý duchovní a materiální potenciál, neboť tato sféra se stávala hlavním bitevním polem, kde se bude rozhodovat o další budoucnosti socialismu. Kritickému pohledu byla v té souvislosti podrobena sféra investiční výstavby, sféra řízení a plánování a nedostatečné výsledky vědeckých poznatků v oblastech vysoce produktivních technologií a nové techniky. Výraznou kritiku vznesl sjezd na protisocialistické jevy, které mají dopad na vědomí lidí (snahy o bezpracné a neoprávněné příjmy, rozkrádání majetku atd. Na tyto skutečnosti reagoval už v únoru 1983 Dopis předsednictva ÚV KSČ k prohloubení účinnosti boje proti porušování zásad socialistické zákonnosti, morálky a discipliny). Důraz byl položen na ideovou práci, které zatím chybí ofenzivnost, nevychází vždy z dané reality a nerespektuje stupeň politické vyspělosti lidí. Sjezd podpořil mírovou politiku SSSR (mírový program přijatý na XXVII. sjezdu KSSS). Sjezd konstatoval nutnost vypracování nové ústavy, neboť za 25let její existence došlo k významným změnám a řadě doplňků formou ústavních zákonů, které je třeba sjednotit do jednoho ústavního dokumentu. Sjezd připomenul fakt, že v průběhu 80-tých let dospěl do závěrečného stádia proces vyrovnání rozdílů mezi Slovenskem a českými zeměmi. Tento fakt si zaslouží vysoké ocenění, neboť neexistoval ve světě tehdy příklad, aby v tak historicky krátkém období došlo díky cílevědomé politice ke srovnání hospodářské, sociální a kulturní úrovně mezi regiony v rámci jedné země. Kritická slova byla řečena i do vlastních řad s tím, že strana nemůže žít pouze z politického kapitálu získaného v minulosti a že důvěru je zapotřebí stále obnovovat. Vnitrostranický život je zapotřebí zbavit formalismu, nic neřešících porad a jednání, neměřit aktivitu počtem schůzí a akcí, stranická jednání musí mít pracovní a věcný charakter (pozn. zpracovatele: aktuální i pro dnešní dobu). Celkově lze říci, že tento sjezd, ale i předešlé sjezdy (ale i společensko-vědní fronta) nereagovaly dostatečně kvalifikovanou marxistickou analýzou na klesající dynamiku socialismu a na skutečnost změn charakteru epochy a změn ve vývoji kapitalismu (rostoucí trend globalizace). Selhání analytické a prognostické funkce strany a státu má vždy neblahé důsledky, jak ukázal i následující vývoj v naší zemi.
Zpracoval: Milan Peša