Návštěva Miroslava Grebeníčka v Ostravě-Porubě

 

Miroslav Grebeníček 26.1.2011 představoval na porubském zámku Státise Prusalise svou knihu Hradba vzdoru.To se neobešlo před závěrečnou autogramiádou bez jeho předchozího krátkého vystoupení. Ve svém projevu připomenul, že komunistická strana letos oslaví 90 let svého trvání. Poukázal na skutečnost že poválečný vývoj byl velice rozporný, že nebyl nějakým přímočarým směřováním k socialistické společnosti. Právě to dokládá na řadě příkladů i ve své knize.

      Za účasti asi 180 přítomných z celého Moravskoslezského kraje poděkoval za pozvání organizátorům akce. Zdůraznil, že on je patriotem jižní Moravy, odkud pochází a kde žije. Hned v úvodu řekl, že to s naší stranou není v pořádku, když i jemu šéfredaktor Haló novin připomíná, že mu nebude tisknout články, které by byly kritické vzhledem k vedení strany. Přesto v Haló novinách publikuje poměrně často.

      V dané kritické souvislosti připomenul, že on se v době svého působení v čele strany snažil dělat "centristickou politiku". Měl tím na mysli sjednocování strany, jejích nejrůznějších proudů a zabránit tak dalším odchodům celých velkých skupin, jako tomu bylo v případě DSP či Levého bloku. Řekl, že on je pro politiku širokého levého bloku, ale lidé, kteří se dostali tenkrát do jeho čela, připravili stranu nejen o hlasy, ale také o nemalé peníze. Právě otázka kádrů se nepřímo prolínala celým jeho projevem. Posteskl si i nad tím, že právě z našeho kraje se s velkou podporou nesetkával. Později v odpovědi na otázku, zda by se znovu ucházel o funkci předsedy strany, se vyjádřil poněkud vyhýbavě, že mu zatím toto nikdo nenabídl,že kádrová politika se dělá jiným způsobem a že pokud by mu to bylo nabídnuto, musel by se nad tím vážně zamyslet. Bylo přitom cítit, že se současným vedením strany není spokojen. K budoucímu sjezdu již předem poznamenal, Že už nyní vidí, jak se mnozí místo obsahovým stránkám budou věnovat právě jen kádrovým. Zdůrazni|, Že vidí celou řadu čtyřicátníků, kteří by měli jít do předních stranických funkcí, ale že to nevidí reálné. O současném vedení se vyjádřil literárním příměrem, že při něm strana není schopna rozkošatět. Poukázal přitom na výsledky posledních dvou parlamentních voleb, z nichž si vedení nevzalo

žádné ponaučení.

      Další otázkou, kterou nakousl, bylo vytváření tzv. "intelektuální levice" některými osobnostmi společenského Života. Jmenoval sice jen Rupnika, který přišel z Francie a Peheho, který byl dříve v USA. Nepochybně sem patří ale i profesoři Bělohradský a Kohák a mnoho dalších, kteří dávají v poslední době najevo, že nejsou spokojeni s vývojem u nás a požadují alternativu. Očekávají totiž výrazné společenské změny a jde jim o to, aby budoucí levice nebyla komunistickou, ale sociálně demokratickou. To je důsledek bezohledné a společensky naprosto nepřijatelné politiky současné pravice, která nemůže skončit jinak, než zvratem.

      Poukázal na současný antikomunismus, který je pro mnohé jediným "argumentem". Jeho slovy: "Kolik gaunerů, zlodějů a vrahů by chtělo dnes mít výhody a zajištěné stáří a hlásí se k tzv. protikomunistickému odboji". V této souvislosti uvedl, že ani po válce skuteční bojovníci proti fašismu a odbojáři žádné zvláštní výhody neměli. Dnes se tu živí na 150 lidí jen v Ústavu pro dokumentaci a vyšetřování a dalších l50 v dalším podobném ústavu - dějiny jsou jimi nejen přepisovány, ale přímo znetvořovány. S realitou minulosti nemají nic společného. Bez znalosti faktů píší dnešní poskoci režimu. Přitom správně podotkl, že v listopadu 1989 k žádné revoluci nedošlo, ale bylo to jen předání moci a majetkový převrať. Přitom třeba Václav Benda starší již před převratem vykřikoval, že "je potřeba alespoň 300 mrtvých na náměstích, aby se komunistům zakroutilo krkem". Dnešní antikomunismus je stejně nevybíravý. "Dříve prosperující socialistický stát byl vykraden a zadlužen. Veškerý úpadek způsobily polistopadové vlády. Současné zadlužení státu je tak vysoké, Že jen na úrocích se ročně splácí 72 mld. Kč, což by stačilo na všechny mateřské přídavky, na zvednutí důchodů všem důchodcům o více jak 1 700,- Kč měsíčně a spoustu jiných záležitostí." Současný stav zhodnotil slovy: "Politika je i tom, aby se nedalo v tom svinstvu pokračovat." Právě v tomto směru by měla ovlivňovat veřejnost i jeho kniha Hradba vzdoru. Záměrům současné moci je nutné postavit nepřekonatelnou hradbu - hradbu všeobecného odporu.

      Poté dal slovo svému hostu, poslanci PS PČR Miroslavu Opálkovi. Ten zopakoval nejednou jím v Haló novinách publikované upozornění, že současné připravované pravicové reformy, pokud se uskuteční, budou mít dalekosáhlé důsledky, z nichž mnohé dopadnou až na další generace. Zejména důchodová reforma je o rozkradení dalších mnoha desítek a stovek miliard korun z našeho společného majetku a je také ztrátou další sociální jistoty v naší zemi. Jakmile se peněz jednou zmocní soukromý sektor, bude velice obtížné zajistit, aby věci vůbec fungovaly, natož aby fungovaly tak, jak by měly. Dá se očekávat, Že peníze zmizí v zahraničí a stanou se pro občany nedobytnými. S tunelováním a následnou nevymahatelností prostředků máme u nás již trpké zkušenosti.

      Posledním vystupujícím byl Radek Silber, další z hostů Miroslava Grebeníčka. Ten se podílel na vydání předkládané knihy. Pokusil se nám ještě více a poněkud intimněji přiblížit osobnost Miroslava Grebeníčka. Na dotazy a diskusi mnoho času nezbylo. To podstatné bylo řečeno a z příspěvků zaujal jen ten od bývalého učitele Mařáka, který pochází rovněž z oblasti Uherského Hradiště, a který rovněž přítomným přiblížil tamější poválečné poměry. Nakonec se projevili přítomní členové KČP, kteří předali Miroslavu Grebeníčkovi malý věcný dar.

Igor Mačejovský